Téma bývalého konventu servitů v Konojedech bylo v historické literatuře zatím zpracováno jen okrajově: výchozím materiálem je článek J. R. Grunerta, který vyšel v r. 1884 ve vlastivědném časopise „Mittheilungen des Norböhmischen Excursions-Clubs.“ Z něho čerpá i T. V. Bílek ve své práci k dějinám zrušených klášterů a dalších církevních institucí v době josefínských reforem „Statky a jmění kolejí jesuitských, klášterů, bratrstev a jiných ústavů v království Českém od císaře Josefa zrušených.“

Historii kostela Nanebevzetí P. Marie v Konojedech nejobšírněji zpracoval biskupský konzervátor prof. V. Luksch v „Topographie und Historischen und Kunst-Denkmale im politischen Bezirke Leitmeritz,“ práce nevyšla tiskem, rukopis je dostupný v Oblastním muzeu v Litoměřicích. Heslo Konojedy se objevuje v encyklopedický příručkách:  „Umělecké památky Čech, sv. II“ z r. 1978, „Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ z r. 1984 a „Encyklopedie českých klášterů“ z r. 1997, většina uvedených informací však vychází z článku J. R. Grunerta a  práce V. Luksche.